Příběhy se značkou MORA

MORA spotřebiče jsou spoustu let součástí vašich příběhů – vážných, úsměvných i radostných, partnerských i rodinných. Jsou prostě plné života. Díky vám jsme získali mnoho krásných příběhů se značkou MORA od různých generací. Máme z toho velkou radost a chceme je sdílet s vámi. Ty nejkrásnější příběhy vám bez jakýchkoliv úprav představujeme na této stránce. Pokud máte i vy zajímavý příběh se spotřebiči MORA a chcete se o něj s námi podělit, pošlete nám ho a hrajte o náš sportovní rychleschnoucí ručník MORA nebo flash disk MORA.

1955
Sporák | Pohádky od sporáku
Zobrazit víc

Pohádky od sporáku / 1955

Spotřebič Mora mám doma stále. Je to značka, které důvěřuji a mám ji ráda. V kuchyni trávím spoustu času už od dětství. Už když jsem byla malá, babička mne učila vařit - měla v kuchyni stará kamna - ani nevím jaké značky, ale krásně hřály a já se tak trochu motala babičce pod nohama a pomáhala, a když to nešlo, alespoň jsem vedle nich v koutě seděla a vyhřívala se a babička si se mnou u vaření povídala - a tak jsme kamna a já vyslechly spoustu krásných příběhů. Některé příběhy byly z doby, kdy babička byla mladá a vyprávěla, jak byl svět jiný, bez moderních vymožeností, co jsem znala já. Tyhle příběhy mne tak trochu fascinovaly - neuměla jsem si představit svět bez tekoucí vody a světla rozsvíceného cvaknutím vypínače. Nejradši jsem měla pohádky o zvířátkách, kterých mi babička vyprávěla spoustu – děda byl hajný a zvířátka jsem milovala, babička uměla o nich tak krásně vyprávět. A tak jsem získala pocit, že kuchyň je místo teplého bezpečí. Postupně jsem vyrostla, babička už tu není a mě se narodily 4 děti. A odmala jsme spolu v kuchyni trávili spoustu času - já jsem vařila, děti seděly kousek od sporáku a povídali jsme si. Nejdřív jsem jim povídala pohádky, takové ty co mi babička vypravovala, jak děti rostly. V kuchyni jsme probírali vlastně všechno - školu, první lásky, potíže i radosti. Kuchyň je takové srdce našeho domova. Všechny moje tři dcery se v kuchyni rády pohybují, syn se dokonce vyučil kuchařem. Povídání při vaření máme rádi všichni - je nám příjemně a v kuchyni je tolik vůní z jídel a koření. Dnes už mám malého vnuka a i ten, když vidí, že jdu péct koláč, utíká pro stoličku, posadí se vedle sporáku Mora a volá: babi, bude pohádka? A já mu ji moc ráda povídám.

Janaa1
1960
Sporák | Tajemný nápis
Zobrazit víc

Tajemný nápis / 1960

Nápis MORA si dobře pamatuji z babiččiny kuchyně. Byl na jejím sporáku, na tom, který stál naproti stolu, kde já tak často sedávala a trpělivě čekala až babička dodělá oběd či něco jiného co právě chystala a bude mít trochu času se mi věnovat. Vyprávět mi o mamince, o jejím dětství, o tom proč musela odejít. Sedávala jsem tam celé hodiny, ponořená do svého vlastního světa a civěla na ten nápis MORA a vymyslela si sto důvodů, co to vlastně MORA znamená. Jak jsem rostla už sporák nebyl od čaroděje MrakoMORA a znamenal třeba MOje RAdost. Ten sporák byl svědkem celého mého dětství, dospívání, dobře jsme si ho prohlédla i toho dne, kdy jsem s kufrem odcházela na taxík a mířila na celý semestr do Moskvy, poprvé poletím letadlem, poprvé budu v jiné zemi, poprvé tu nebude babička a vlastně ani tento sporák. Jakoby mi něco říkalo, že tak jak tu kuchyň vidím, teď jí už nikdy neuvidím a bylo tomu tak. Babička onemocněla a její slabé srdíčko jí vypovědělo službu. Bylo to to to nejhorší, co mě do té doby potkalo a nebýt odborné pomoci, asi bych už nikdy nebyla schopná jít a žít dál....jak ráda bych si teď sedla do kuchyně, naproti tomu tajemnému nápisu MORA a poslouchala babiččin hlas.

Sipeji
1965
Sporák | Vajíčková smršť
Zobrazit víc

Vajíčková smršť / 1965

My jsme měli sporák Mora. Byla 60. léta, babička měla slepičky a ty snášely vajíčka a my se sestrou v jednom týdnu babičce sebraly 2 vajíčka a chtěly jsme si je uvařit naměkko (bylo nám 7, 10 let) a jen jsme okoukaly po mamince dát vodu vejce a trochu soli. Vše jsme udělali a daly vařit a těšily se na dobrotu. V tom na nás kamarádi zazvonily, ať jdeme ven si hrát a to jsme se převlékly a utíkaly za kamarády. Vajíčka ne vajíčka se vařila a my byly s kamarády na louce. Asi po 2 hodinách jsem si vzpomněla na vajíčka, utíkala domů a když jsem otevřela dveře mlha přede mnou mlha za mnou, šedé záclony, smrad a co hlavní kastrůlek celej černej a vajíčka nikde....byla vystřílena za sporákem no leželo tam něco černého. To jsme dostaly se sestrou na zadek a měly jsme k tomu i ,,zaracha“! Nesměly jsme týden ven a to byl trest, když venkovské holky nemohly jít za partou kamarádů. Maminka měla co dělat, aby se zbavila zápachu a černého kastrolu....maminko (už tady s námi není) vzpomínáme na to často!

Kive29
1966
Sporák | Čertův vynález
Zobrazit víc

Čertův vynález / 1966

V roce 1966 jsme se přestěhovali ze starého rodinného domku do paneláku. Dříve jsme měli kamna na tuhá paliva a nyní ústřední topení a plynový sporák. „Toto? Toto tedy ne, nikdy!“ zvolala babička první den v novém bytu, když můj tatínek názorně předváděl, jak se zapalují plynové hořáky na novotou zářícím sporáku MORA. “Jednoduché, otočíš knoflíkem a můžeš vařit,“ uklidňoval svou tchýni, „a nyní ještě troubu." Otevřel dvířka a pustil plyn. Přiložil hořící zápalku, ale pokus se nezdařil. Ani napodruhé nebyl úspěšný. Pozorovali jsme dřepícího tatínka u sporáku a bratr s maminkou mu radili. „Ano, koupím zapalovač, ale jde to i sirkou“ nervózně odpověděl a natáhl ruku se třetí hořící zápalkou k troubě. A zdařilo se nad očekávání. V troubě nahromaděný plyn velmi hlasitě bafnul a tatínek zařval v úleku. Ucítili jsme zápach sežehnutých chlupů na otcově ruce a bylo ticho. Babička se pokřižovala a přerušila ticho slovy: „Čertův vynález nepotřebuju, vařte si sami a na obědy choďte do jídelen. Mně bude stačit podmáslí s chlebem. V této kuchyni jsem skončila dříve, než jsem začala“. Naše hodná babička, která nám denně vařila, poté odkráčela a do večera již nepromluvila. My ostatní jsme byli rovněž zamlklí, protože oznámení o stravování v jídelnách nás nenadchlo. Druhý den jsem jako první přišla ze školy domů, otevřela dveře a ucítila jídlo. Na lince v kuchyni chladly buchty a na sporáku se kouřilo z hrnců. Babička právě vytahovala z trouby další plech koláčů. „Babi, jak jsi to zvládla?“ divila jsem se. „V troubě jsem zapálila plyn dlouhou špejlí a k výbuchu nedošlo. To víš, chlapa nic nenapadne. A vaří se na tom dobře, jenom trouba trochu suší, tak jsem si do ní dala plecháček s vodou“ dodala s úsměvem. Krásné vzpomínky na dětství a hlavně na mou babičku. Pohodové chvíle při držení černých hodinek při stmívání, kdy jsme všichni společně sedávali v malé panelákové kuchyni a naslouchali jeden druhému. Dnes už děti neví, co to je černá hodinka a je to škoda.

Malenka123
1968
Trouba | Vždy po našem boku
Zobrazit víc

Vždy po našem boku / 1968

Beru do ruky album se zašedlými fotografiemi a listuji vzpomínkami. Usmívající se pyšná babička s drdolkem z řídkých vlasů a v zástěře a její první sporák Mora 820. Babička byla vynikající kuchařka a mně se vybavují babiččiny upracované ruce a kuchyň vonící vanilkou, úžasné buchty, které vytahuje z trouby a nestačí ani pocukrovat, jak se o ně pereme. Babička sporák leští a nedej bože, aby na něj vykypěla polévka. Milovala jsem prázdniny u babičky a hlavně vaření s ní. Učila mne zakládat kvásek na chléb, zadělávat kynutá těsta a také zahuštěné omáčky. Dvířka u trouby neměla okýnko a my tak nemohli sledovat, jestli chleba vyběhne, ale pak po upečení bylo zase překvapení. Chlebová zlatavá kůrka a vůně, kterou nikdy nezapomenu a chuť jakou má jen chleba pečený s láskou. Babička říkala, že chleba se nikdy nepřejí a měla pravdu. A pak naše stěhování do paneláku a maminčin nový kombinovaných elektro-plynový sporák MORA 3 s okýnkem. Trouba pekla tak, že i babička nevěřila. Na pečení chleba se dal taťka a zásoboval nás různými příchutěmi, někdy vevnitř i se zapečenou klobáskou a my vyráželi na hory s pecnem jako Honza v pohádce. Milovala jsem tyto rodinné rituály, kdy jsme si povídali, pekli, chutnali, chystali pohoštění pro rodinu a známé. Naučily mne lásce k rodině, lásce k lidem, k práci, k vaření. Sporák byl u mého rozhodování, kam půjdu po základce a i on přispěl k mému rozhodnutí stát se kuchařkou. Zažil i biflování k maturitě a radost, když jsem ji udělala. Taky první rande a pokus, jak utáhnout kluka na jídlo, které mi sporák pomohl uvařit. Láska, kterou prožíváte jednou za život a nepátráte po podrobnostech. Něco jsem sice zaslechla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. A vášnivá láska ukázala, co umí, po pár týdnech známosti jsem byla těhotná. A pak hrozné zjištění, že můj kluk je ženatý. Byl tak strašně mladý, že mi to nešlo do hlavy. Ale rozváděl se, manželství nebylo funkční, děti naštěstí neměl a ani spolu nebydleli. V kuchyni jsem si poplakala, ale vše se vyřešilo. Šel se mnou na gynekologii a hrdě si nesl průkaz. A pak má svatba, už s bříškem a stěhování a můj první sporák Mora 4-té generace. A každodenní vaření a pečení, které učím mé děti, učím je jako má babička k lásce k lidem, k jídlu, k práci. Mora je s námi prostě denně a jako u maminky a babičky je svědkem malých i velkých starostí a radostí.

EvaDol
1972
Ruční šlehač | Krém, kam se podíváš
Zobrazit víc

Krém, kam se podíváš / 1972

Tak to si pamatuji přesně. Bylo mi v té době asi šest nebo sedm let, byla jsem u babičky a dědy na prázdninách a chtěla babičce pomáhat s pečením. Babička mi dala ruční mixér MORA s tím, že mám vyšlehat krém. Ona že zatím zajde přiložit a hned se vrátí. Držela jsem mixér poprvé, mamince jsem nikdy jako mladší ze dvou holek nepomáhala. Zapnula jsem ho na tu nejvyšší rychlost a krém byl všude. Na mém obličeji, bílém tričku s jahodou, na lince, sporáku, na zdi i na zemi. V tu chvíli jsem zpanikařila, nevěděla jsem najednou, jak to vypnout, a jen ho držela ve vzduchu jako opařená. Když přišla babička, se smíchem ho vypnula a ochutnala prstem krém z mé tváře. Zeptala se, co jsem vyváděla, a mě nenapadlo nic jiného než: „Normálně jsem ho takhle dala a takhle zapnula, koukej!“ Ještě dlouhá léta, a i v dospělosti, mi to babička připomínala. 

Simkru
1975
Sporák | Vosí nálet
Zobrazit víc

Vosí nálet / 1975

Můj příběh je spojený s vařením marmelády. Objevila jsem super návod na marmeládu z černých jeřabin s medem. Tak jsem se pustila v kuchyni za krásného počasí do vaření této speciality, byl krásný slunný den. Otevřela jsem si všechna okna v kuchyni, mám v okně síťku. Po přidání medu se začaly dít pro mě strašné věci. Otevřela jsem dveře z kuchyně a tam se doslova rojily včely a vosy, které přiletěly přes obyvák na degustaci marmelády. Kdo ještě neviděl šílence tak to jsem předvedla já. Zabouchla jsem dveře do kuchyně a honem otevřela okna. Utěrkou jsem vyháněla včely a vosy. Do dalších částí bytu jsem se odvážila až po zavíčkování marmelády a opatrném otevření dveří. Nikdy jsem si nemyslela, že kolem našeho paneláků létá tolik včel a ostatních bodavců. Myslím, že na to můj sporáček Mora nikdy nezapomněl. A já na něj také ne, protože se mnou žil strašně dlouho a skoro se mnou zestárl. Bylo mu úctyhodných 40 let.

Bednarova.Hanca
1976
Sporák | Tajemný kanárek
Zobrazit víc

Tajemný kanárek / 1976

Někdy v polovině sedmdesátých let jsem jako pubertální holka musela pomáhat mámě s vařením a hlavně se učit nějaké základy, abych si prý odnesla něco praktického do života. Šíleně mě to nebavilo a když jsem zůstala sama, strčila jsem něco s kastrolem na hořák, který i přes časté čištění trysek skoro nehořel a jen tak poblikával. Asi po půlhodině přišla máma, že už by to pomalu mohlo být hotové. Samozřejmě se skoro nic nedělo a tak začala řvát, aby to čert spískal. Najednou zhasnu věčný plamínek, ve sporáku něco bouchlo a hořák se rozhořel jasným plamenem a už to tak zůstalo natrvalo. Máma řekla, že kdyby věděla kam, tak že čertovi donese snad i kytku. Přesně za týden něco zašramotilo a z okenice spadla ochranná síťka a z místnosti nám odletěl kanárek. Vyběhli jsme na zahradu a on seděl na keři planých růží. Šťastně jsme ho chytili a když jsme ho sundali, zjistili jsme, že seděl na červené růži s přirostlými dvěma červenými růžky, která tam předtím nebyla. A pod keřem byla hromádka sazí. Věřte – nevěřte.

Hana Valešová
1978
Sporák | Kouzelný řetízek
Zobrazit víc

Kouzelný řetízek / 1978

Tento příběh se mi stal už skoro před 40 lety. Měli jsme krátce po svatbě a já vařila na plynovém sporáku MORA, který jsme dostali od rodičů jako svatební dar. Na krku jsem měla zlatý řetízek s přívěškem. A najednou mi na sporák spadl z toho řetízku přívěšek, nebylo by na tom nic zvláštního, ale ten řetízek zůstal na krku zapnutý a nepoškozený a i přívěšek nebyl poškozený. Ten řetízek mi má kmotřička půjčila na svatbu, jelikož nevěsta má mít něco půjčeného pro štěstí. Po svatbě, když jsem ho chtěla kmotřičce vrátit mi řekla, teď si ho nech pro štěstí, ať máš na mě památku. V ten okamžik jsem tušila, že se něco muselo stát…obvolala jsem rodiče, manžela a nakonec i ostatní příbuzné.. Bohužel jsem se dozvěděla, že kmotřičku odvezli do nemocnice a zdravotně je na tom velice špatně… Od té doby, co jsem zavěsila přívěšek na řetízek, se to už nikdy nestalo. Na kmotřičku vzpomínám s láskou a ten řetízek mi určitě přinesl štěstí v životě. Mám krásnou rodinu a teď i čtyři vnoučata a té nejstarší Emičce jsem řekla, že až se bude vdávat, tak ten řetízek dostane. A ten plynový sporák vydržel celých 25 let a navařila jsem na něm spoustu dobrot. A i další tentokrát kombinovaný sporák je MORA.

Řeřicha
1979
Sporák | Pečené zelené
Zobrazit víc

Pečené zelené / 1979

Můj příběh bohužel nevoní po pečínce ani po koláčích. Odehrál se v sedmdesátkách. Na dovolené v Písku mi rodiče koupili krásné zelenkavé kalhoty. Nemohla jsem se dočkat, až jimi první den školy oslním spolužačky. Bohužel toho dne lilo jako z konve a máma dala jasný zákaz: do deště ne. Jenže kdo by to vydržel? Úspěch jsem měla velký, ale kalhoty zacákané bahnem až ke kolenům. Zkoušela jsem vyprat nohavice, ale kalhoty nasávaly vodu jak mech. Co s tím? Napadl mě spásný nápad – zapnula jsem troubu sporáku MORA, na mřížku dala mokré nohavice a zbytek nechala viset ven z trouby. Moc jsem si oddychla, ale jen do doby, kdy jsem ucítila ohýnek! Z trouby jsem už stačila vyndat jen šortky s ohořelými nohavicemi. :-( Běžela jsem s nimi před dům a hodila je do suchého záchodu, který tam stál pro dělníky ze stavby. Před rodiči jsem dělala, že se kalhoty ztratily, a pravdu přiznala až po mnoha letech. :-)

Ekonvalinka
1980
Sporák | Plamínek
Zobrazit víc

Plamínek / 1980

Moje zkušenost se spotřebičem Mora, konkrétně s plynovým sporákem, začala brzy po svatbě, kdy jsme se s manželem nastěhovali do společného bytu. Moc jsem tehdy vařit neuměla, na plynu už vůbec ne, a tak jsem zpočátku mnoho pokrmů připálila a leccos mi vykypělo. Byla to samozřejmě moje chyba, později jsem dokázala ocenit výhodu tak rychlého vaření. Kapitolou sama pro sebe se však stala plynová trouba. Což o to pekla krásně, stejnoměrně seshora i zezdola ale zapálit ji byl opravdu velký kumšt. Na zapálení nestačila obyčejná sirka, musela se vzít dlouhá špejle, zapálená se nachystat k příslušnému otvoru a ve správnou chvíli otočit knoflíkem přivádějícím plyn. Zkraje jsem potřebovala vždy několik pokusů o úspěšné spuštění, časem to už byla pro mě hračka. Jednou jsem o totéž poprosila svého muže, to když jsem mu nachystala maso na pekáč a musela si obstarat nějaké pochůzky. Po mém návratu se z kuchyně nelinula vůně pečeného masa ale šťavnaté nadávky a výhrůžky, že ten krám půjde brzy z domu. Přes veškerou snahu se mu nepodařilo troubu zprovoznit, do té doby totiž nikdy troubu nepouštěl a neznal moji finesu. Tehdy jsem byla na sebe hrdá, že ač technický anti talent si umím s něčím poradit lépe. Sporák i s milou troubou nám věrně sloužil mnoho let, napekl a navařil spoustu dobrot. Již několik let máme sporák nový, samozřejmě také značky Mora ale na ten starý s nostalgií vzpomínám.

Elis 19
1981
Sporák | Cestovní sporák
Zobrazit víc

Cestovní sporák / 1981

Každý sporák, jako jeden z hlavních solitérů kuchyně musel vyslechnout mnoho, ten náš kromě naslouchání dostal do vínku někde v továrně i úděl cestování. Když jsem se vdala, koupili jsme si Moru, která už byla rok stará. Na nový sporák nebylo, tak manžel přivezl použitý. Krásně fungoval i po skončení našeho manželství - žádný výkon to nebyl, byla jsem rozvedená už za dva roky. Pak se mnou a mou dcerou putoval z bytovky do paneláku. Tam si pobyl krušné čtyři roky. Nejen že musel zvládnout vaření pro mě, přítele a dceru, ale i pro naši kokršpanělku, což znamenalo mnoho připálených kastrolů s rýží. Jídlo jsem připekla málokdy, ale ta rýže snad byla prokletá. Další štace byla Vysočina. Tam se mnou, s dcerou i psem pobyla naše Mora tři roky, abychom se vrátili zpět do rodného města, jen o dva domy dál než původně. Mě přibyla léta, dcera rostla, sporáku začaly oprýskávat plotýnky, z toho věčného stěhování byl naboku promáčknutý, ale statečně se držel. Sloužil nám dalších 5 let, upekl nespočetně kuřat, buchet i pečení a kdyby...tak by tu byl dodnes. Ale možná ještě je. Když jsem se (opět) stěhovala na venkov, koupili jsme si (nevděčně) nový sporák a ten starý věnovali. Možná ještě slouží, možná ne, v každém případě ale máme doma opět MORU.

Assaly
1983
Sporák | Radostná zpráva
Zobrazit víc

Radostná zpráva / 1983

Dobrý den, do nového bytu jsme se stěhovali s manželem v roce 1977 a tehdy jsme samozřejmě, asi jako každý, měli sporák MORA. Ale nejdůležitější datum i v souvislosti s touto značkou, je pro nás do dneška 14. únor 1983. Ten den dopoledne jsme si koupili nový sporák MORA a odpoledne jsme dostali zprávu z jedné porodnice, že se "nám" tam narodila holčička, kterou jsme sami bohužel mít ze zdravotních důvodů nemohli a tak jsme již dávno před tím zažádali o adopci. Té "holčičce" je letos 35 let a všichni o jejích narozeninách (které jsou v posledních letech spojeny s Valentýnem) na ten den rádi vzpomínáme a kombinovaný sporák MORA trůní v naší kuchyni pořád, samozřejmě už ne ten původní.

Kožíšek
1984
Sporák | Výbuch
Zobrazit víc

Výbuch / 1984

Dlouhé roky jsme mívali sporák s troubou značky Mora. Dnes už ani není běžně k vidění. Je to už téměř starožitnost. Občas je vidět snad už jen v inzerátech jako "daruji za odvoz" nebo slouží maximálně ještě u někoho na chalupě. Pamatuji, jak stával v naší malé kuchyni od dob, kdy jsme se do bytu nastěhovali a sloužil dlouhá léta. Z lesknoucí se novinky se pomalu měnil ve stařečka s rezavějícími plotýnkami. Ale stále vařil, pekl... Zažil toho s námi hodně. Jak jsem rostla, jak jsem chodila do školky, do školy, na střední... Jak jsme stárli. Zažil změnu režimu. I mé kuchyňské začátky. V kuchyni jsme trávili (a stále trávíme) hodně času. Jako malá jsem se tam učila, dneska je to takové místo na posezení a povídání. A co se stalo na našem sporáku nejzajímavějšího? Výbuch. Papiňák se k nám do domácnosti dostal v 80. letech. Několikrát se v něm vařilo bez problémů, až přišel ten den... Byla neděle, těšili jsme se na oběd a papiňák zatím dělal na sporáku svou práci. Jen na chvilinku jsme z kuchyně odešli a najednou hrozná rána... Papiňák vybuchl. Od poklice šrám na zdi a jídlem ohozený strop, zdi i sporák. Asi bylo štěstí, že jsme zrovna v kuchyni nebyli, rána to musela být opravdu pořádná. K obědu byl ten den chleba, ale zase bylo "vymalováno". 

Chanahd
1986
Ohřívač vody | Lázeň plná vzpomínek
Zobrazit víc

Lázeň plná vzpomínek / 1986

Můj spotřebič MORA jistě vyslechl ten nejkrásnější příběh ve vaně, kde jsem poprvé nádherně relaxovala, když jsme si koupili ohřívač MORA na 80 litrů. Nikdy nezapomenu na tu hebkost pěnové teplé lázně, kdy jsem si dopouštěla horkou vodu tak dlouho, až na nikoho nezbyla. Sice jsem za to dostala vynadáno, ale tu báječnou koupel si pamatuji dodnes – pokaždé, když se nořím do voňavé, napěněné lázně, tak se cítím být tou mladou holkou plnou plánů. Dovnitř sice vejdu jako babička a také jako babička vylezu, ale v lázni zavřu oči a omládnu nejméně o třicet let, a to je prostě nádherné. Ten příběh je krátký – stačí na něj jedno slovo „... ááach“.

Vladka321
1986
Sporák | A je vymalováno
Zobrazit víc

A je vymalováno / 1986

Kuchyně je srdce domu a plotna v mém případě Mora je důležitou tepnou, bez které nelze žít. Je logické, že v kuchyni se kromě papání i debatuje o všem možném a tak tento spotřebič vyslechl i stručnou větu dcery "chci se vdávat." Nevím, jestli se zvedla tepovka našemu sporáku, ale našemu dědovi jo. Hned začal uvažovat nahlas, že kuchyně se musí vymalovat, než bude svatba, aby bylo všechno tip ťop a že uvaří svíčkovou na oslavu atd. Děda s nadšením realizoval všechno a v den D ve vymalované kuchyni mixoval svíčkovou v mixéru. Krásná barva omáčky evokovala blížící se dobrůtku a konzistence už byla skoro akorát, když v tom vyletělo víko z nádoby. Motor stále běžel a gejzír svíčkové v síle zpívající fontány se rozlétl po místnosti... A teď je čas říct, co spotřebič Mora slýchává, napříč generacemi, časem, stále znovu a znovu... a možná i u Vás... "A K**VA"

Setury
1988
Trouba | S křupavou kůrčičkou
Zobrazit víc

S křupavou kůrčičkou / 1988

Když jsme měli ještě děti malé, milovaly kuře na všechny způsoby, ale nejraději pečené s kůrčičkou. Tak jsem dělala v neděli kuře. Už bylo pěkně růžové, tak jsem ho ještě pěkně přelila, nechala dopéct a manžel volal děti ke stolu. Manžel nachystal na talíře bramborovou kaši a já šla vyndat kuře z trouby.  Trouba ale najednou nešla otevřít, protože se zašprajcovalo to táhlo u trouby. Děcka začaly brečet, manžel řvát ku…vat a já nevěděla, co dělat. Manžel říká dětem, sedněte si před troubu, jezte kaši a dívejte se na ty kuřátka. Chvilku jsme je pozlobili a pak manžel musel dvířka vypáčit, abychom se konečně najedli. I když naše děti mají už svoje děti, pořád na to vzpomínají, když se všichni sejdeme a každému tvrdí že jsme jim nechtěli dát najíst. Tak se vždycky pořádné nasmějeme. To byl náš nejhorší a nejveselejší zážitek s MOROU.

1949
1989
Trouba | Může za to zahrada
Zobrazit víc

Může za to zahrada / 1989

Jeden zážitek bych měla. To bylo v době, kdy jsem byla krátce vdaná a splnil se mi sen, mít dům se zahradou. Dala jsem si do trouby péct maso a mezitím jsem se šla na chvilku podívat na zahradu, co nového vykvetlo. A jak tak jdu kolem skalky, napadlo mě ji trošku vyplít. Nakonec jsem vyplela i další dva záhony, než jsem si vzpomněla na maso v troubě. V kuchyni už nebylo přes dým skoro vidět, maso jsem vyhodila i s pekáčem, větrali jsme několik dnů, ale kvalitní trouba to vydržela.

Datura
1990
Sporák | Namaštěný koberec
Zobrazit víc

Namaštěný koberec / 1990

Ahojte všichni, ještě když jsem byla mladší, jsme měli sporák Mora doma u našich. Já samozřejmě nemehlo, vařit jsem neuměla, ale jasné, že jsem to zkoušela. Byla jsem sama doma, tak že si jdu udělat domácí chipsy. Samozřejmě jsem si dala olej a nechala ho rozpálit. Mezitím jsem šla do obýváku a zakoukala jsem se do telky, po chvíli jsem si uvědomila, že je plno kouře a já jsem zapomněla na ten olej. Běžela jsem do kuchyně, a jak jsem chtěla rychle dát hrnec pryč, olej se mi vylil na maminčin oblíbený koberec. Umíte si představit, jakou díru ten olej vypálil! Myslela jsem si, že mě máma vystřelí na Jupiter. Od té doby jsem se do vaření nehrnula. Teď samozřejmě už mám rodinu a vařím ráda.

Nika6184
1991
Sporák | Malý pomocník
Zobrazit víc

Malý pomocník / 1991

Doma jsme měli více spotřebičů Mora, ale nejvíce příběhů si vyslechl náš sporák v kuchyni, který nám věrně sloužil více než dvacet let. Jeden z nich mě i dneska trošku sentimentálně dojímá k slzičkám. Dnes máme s manželem dospělé tři děti, ale dlouho jsem si myslela, že budeme mít doma jen jedináčka. Po těžkém porodu našeho nejstaršího syna nám lékaři sdělili, že už nebudu nikdy mít další dítě. S manželem jsme to obrečeli, ale víceméně jsme se s tím smířili. A pak přišel rok, kdy jsme našli syna doma v kuchyni na zemi v bezvědomí, v kterém zůstal i přes veškerou lékařskou péči 6 hodin a bylo zde velké riziko, že už nikdy nebude normální. Naštěstí se u něj zjistila jen šelest na srdci, která způsobila selhání. Ale nás s manželem to vybičovalo a začali jsme hledat způsob, jak mít ještě další děti. Absolvovala jsem tři operace a lázeňskou péči a pak po osmi letech konečně otěhotněla. Po hormonální léčbě jsem však čekala dvojčata, bylo to rizikové těhotenství a první dva měsíce jsem opravdu na příkaz lékařů jen ležela. Manžel v té době jezdil na kamionu a nebyl moc doma. Veškeré práce za mě zastával náš osmiletý syn. On se tak strašně těšil na sourozence, že svou pílí mě dojímal až k slzám. Jednou dostal chuť na bábovku a tak jsem mu vleže radila, co má dělat. Bábovka byla trošku po vrchu tmavší, ale jinak dobrá. Když přijel domů manžel jen zíral, co náš Honzík umí. Byla to pro nás oba ta nejlepší bábovka, jakou jsme kdy jedli, strašně jsme jí vychválili. My dva s manželem a také další tichý účastník kulinářského výtvoru - náš sporák Mora - by určitě snahu našeho syna ocenil. Co myslíte Vy?

Debye
1992
Sporák | Babiččin příběh
Zobrazit víc

Babiččin příběh / 1992

Sporák Mora je nezapomenutelnou součástí mého dětství. Připomíná mi ho celá řada nejrůznějších vůní, když na něm babička připravovala nejrůznější pochutiny (nikdy nezapomenu na bramborové placky dělané nasucho na přídavné železné kruhové plotně), stejně tak jizva na zápěstí, jak jsem se o něj jednou nepěkně spálila... Ale teď k mému příběhu. Psal se rok 1992 a já se zrovna u babičky v kuchyni pekelně nudila. Měla jsem hlad, babička měla teprve rozvařeno a já se své neuspokojené potřeby snažila babička předvést nejrůznějšími vylomeninami. Babička mě nikdy neokřikla či neplácla, naopak se mě snažila vychovávat příběhy z minulosti, z nichž každý si nesl nějaké poučení či zkušenost napříč generacemi. A já doteď vidím její pohled, když mi vyprávěla, jak jednou takto během vaření vtrhli k nim na chalupu ke konci 2. sv. války ruští vojáci, kteří se dožadovali jídla a místa k přespání. Prababička tak tak stihla ukrýt všechny své dcery, včetně té nejmladší - mé babičky, do sklepa, kde musely ve tmě a potichu strávit tři dny, než vojáci chalupu opustili. Stačili ji však také hodně zdevastovat a vyrabovat většinu zásob. Ten příběh už nikdy nedokážu vypustit z hlavy a díky němu si velmi vážím tepla domova a všeho, co mi život nabízí, zvláště pak toho pocitu bezpečí a dobrého bydla, který mohu svým dětem nabídnout.

Martaaaa
1992
Plynová varná deska | Jak (ne)smažit hranolky
Zobrazit víc

Jak (ne)smažit hranolky / 1992

Mám takový menší úsměvný příběh přímo s plynovou varnou deskou MORA. V 90. letech šly do módy friťáky. Všichni jsme se těšili na extra mastné, ale hlavně domácí hranolky. Mamka s velkým elánem nový friťák přivezla, nalila do něj asi tunu oleje, postavila ho na plotnu a při čekání, až se rozehřeje olej, šla sebrat prádlo. Já ležela u televize a koukala (určitě) na Beverly Hills. Najednou jsem ucítila zápach páleného plastu. Zavolala jsem na mamku a běžely jsme do kuchyně. Na plotně se friťák doslova roztékal. Mamka totiž omylem nezapnula friťák, ale plotýnku, na kterou ho postavila. Takže bylo po friťáku a málem i po plotýnce. Že to byla značka MORA, vím proto, že jsme z desky pak na střídačku odrbávaly rozteklou barvu a plast, který stekl přes logo a natekl mezi černostříbrné knoflíky.

Very.N
1994
Sporák | Obrovský pomocník
Zobrazit víc

Obrovský pomocník / 1994

Dobrý den pokusím se napsat taky svůj příběh, který slyšel můj spotřebič. Samozřejmě každý z nás ve svém životě prožívá dennodenní situace, které musí řešit a třeba právě u sporáku v kuchyni a vůbec si neuvědomuje, že jsou to právě oni naši pomocníci, kteří jsou němými svědky našeho počínání. Náš sporáček Moráček 2120 :-) zažil mnohé, mám jej už 23 roků, koupila jsem si jej do výbavy. Slyšel mnoho příběhů zpočátku veselých později a vlastně doposud spíš smutných. Jak to začíná, u našeho sporáku se probírala svatba a vlastně slyšel, jak probíhaly veškeré přípravy na svatbu. S jeho pomocí se napeklo všechno cukroví a hlavně spousta svatebních koláčků. Zažil radost, viděl mne, jako nevěstu viděl štěstí, viděl lásku. Život plynul a my jsme čekali miminko, ale mezi námi dvěma už to bylo jinak, láska nějak vyprchala. Když se narodil chlapeček, z lásky zbyla taková nějaká povinnost. Sporáček neslyšel jen slova lásky už to byla nepěkná slovíčka a nakonec jsme zůstali s chlapečkem sami ,,tatínek“ odešel. Tehdy byly synkovi 3 roky, nenarodil se zdravý, stále plakal. Co dětského pláče slyšel náš sporáček a přitom poslušně vařil bezlepkové kašičky a pekl a stále peče bezlepkové chlebíčky. Byl svědkem toho, jak můj synek rostl, začal chodit do školy, zažil spoustu nemocí a školních trampot, nemocí přibývalo, slyšel všechny starosti, co nás trápily, slyšel smutné zprávy a samozřejmě byl i svědkem úspěchů i když jsme to spolu se synem neměli vůbec lehké. Byl mi náš sporáček obrovským pomocníkem. Zažil s námi stovky příběhů a ne zrovna pěkných ale byly naštěstí i s tím dobrým koncem. Jsme rádi, že nám stále slouží, nedám na něj dopustit. Výrobci tak dobrých spotřebičů musí být hrdi. Děkujeme za to, že máme značku MORA :-).

Sáva Avas
1995
Trouba | Dočista do čista
Zobrazit víc

Dočista do čista / 1995

Tak já mám moc nehezkou vzpomínku, snažila jsem si vyčistit troubu nějakým chemickým prostředkem na připáleniny a jak si tak hezky troubu stříkám a nechám působit, prostředek mi zatekl dolů na ohřívací spirály, což jsem si nevšimla a krásně natěšená vyčištěnou troubou pak šla po nějakém dnu něco péct, nejen že šel z trouby šílený zápach z prostředku, ale i kouř a najednou rána, vyhořel néé jen sporák, ale kompletně zkratoval zásuvku, takže jsem si pěkně vydělala.

KytinkaK
1996
Sporák | Hrníčkový koláč
Zobrazit víc

Hrníčkový koláč / 1996

Bylo mi 16 let a prožívala jsem svou první velkou lásku. Chtěla jsem připravit valentýnské překvapení a rozhodla jsem se, že mému chlapci upeču dort ve tvaru srdce. Poprosila jsem maminku, ať mi pomůže, ale ta mi pouze ukázala, kde jsou recepty, pečící plechy, suroviny a jak zapnout a předehřát troubu. Ještě jsem dostala radu, ať upeču obyčejnou hrníčkovou buchtu, potom z ní vykrojím srdce, které stačí pocukrovat nebo polít čokoládou. Bydleli jsme v paneláku, měli jsme plynový sporák MORA a já se v něm chystala upéct můj první výtvor. Mé kuchařské dovednosti byly na stupnici nula, ale s velkou chutí jsem se pustila do práce. A dařilo se do chvíle, než nastal problém. „Mami, pojď mi prosím poradit!“ volala jsem na maminku do obýváku, „Máš ještě někde hrnky? Já nemám na odměření oleje.“ „Jak nemáš?“ divila se přicházející maminka. Když mě uviděla, jak bezradně stojím nad řadou hrnků, propukla ve smích. „Ještě se musíš hodně učit, stačil by ti jeden hrníček“ a postupně do mísy vyprázdnila nachystané tři hrnky mouky, dva hrnky cukru, jeden hrnek mléka a jeden hrnek s vajíčky. S úsměvem ještě dodala, ať si z těch prázdných sedmi hrnků vyberu jeden na olej. Když mi došlo, jak nepromyšleně jsem postupovala, dostala jsem záchvat smíchu. Začátky nebývají snadné, ale dort se podařil, mého chlapce velmi potěšil a chutnal mu. K tomu, jak mně pochyběly hrnky, jsem se raději nepřiznala, aby mu ta chuť náhodou nepřešla. Stalo se to před více než dvaceti lety, ale ještě dnes se s maminkou vždy s chutí zasmějeme při vzpomínce na moje první pečení.

Nataluska
1998
Trouba | Vypečené výročí
Zobrazit víc

Vypečené výročí / 1998

Je vážně všechno zlé k něčemu dobré? Moji rodiče prožívali krizi a ve vzduchu visel rozvod. Protože byla moje mladší sestra ještě hodně maličká, za žádnou cenu jsem nechtěla, aby se rozvedli. Blížilo se jejich výročí svatby a já vymyslela plán, jak je trochu sblížit. Připravila jsem pro ně v obýváku videa a fotky z celého našeho života. Několik lahví vína a připravila je na vyšperkovaný hlavní chod a desert. Dělala jsem na tom jídle od pěti ráno. A dle mě se všechno povedlo. Dokonce jsem slyšela, jak se smějí při procházení těch vzpomínek. Dort se mi chladil ve špajzu a maso s houskovým knedlíkem jsem si nechala na talířích v teplé otevřené troubě, zatímco jsem mixovala omáčku. Najednou slyším mamku: „Co to tam žereš?!“ „ Nic, už to bude!“ Volala jsem z kuchyně natěšená, jak mi to jde od ruky. „ Néé to není na tebe, ten pes sem něco přinesl a žere to“ dodal táta. A fakt, že jo. To psisko mi přímo z talířů v troubě ukradlo ty kusy masa. Byla to na plátky nakrájená prošpikovaná svíčková. Šly na mě mdloby a do očí se draly slzy hněvu. Místo nadávek jsem si zacpala pusu. Nechtěla jsem ještě víc kazit atmosféru. Nezbylo nic než dát jim ty zpečené prdýlky masa, které zbyly po nakrájení. „NO knedlík a omáčka byly vynikající. „ Chlácholili mě a hrozně se smáli. „Ale neboj, ten dort bude báječný. Já miluju sladký.“ Snažila se mě potěšit mamka, když viděla v jakým stavu jsem. Dojedli tu katastrofu a já jim uvařila kávu a šla nakrájet dort. Když jsem otevřela špajz a spatřila to, sedla jsem si na zem a hrozně se rozbrečela. Voňavý malinový dort odněkud přilákal mravence a ti ho obsypali. Rodiče sledovali video z dovolené a já v kuchyni bezradně seděla a cítila se jako smůlonoška, která jim pokazila nejen výročí, ale byl to i další hřebík do rozvodové rakve. Po chvilce se přišli za mnou podívat, kde to vázne a já očekávala monstrózní hádku. Místo toho ale přišel výbuch smíchu. „ Zrovna teď jsme to viděli na tom videu, smála se mamka „ty mravence z Jugoslávie, který měly trasy celým kempem“ dodal táta. „Vzpomínáš? Jak jsi tam s tou želvičkou.“ dodala máma. Bylo to v době, kdy se hojně jezdilo s obytným přívěsem a my ho měli. Zrovna tenhle kemp byl jedno velké mraveniště a navíc tam lidé zahlédli šakala a já se bála chodit sama ven na záchod. „Pojď se podívat..“ Táhla mě mamka do obýváku. „Trochu ty mravence ometej a naservíruj ten dort“ dodal táta. Přidala se k nám i mladší sestřička a celé odpoledne jsme se pak koukali na fotky a videa a smáli se i věcem, který nás tehdy rozčílily a pokazily dovču nebo oslavu. Nevím, jestli tohle sblížení byl důvod proč se naši nakonec nerozvedli, ale jedno je jisté, blíží se jejich 45tý výročí, tentokrát safírová svatba a já jsem vděčná, že spolu zůstali v dobrým i ve zlým.

Brody
2000
Trouba | Němý svědek
Zobrazit víc

Němý svědek / 2000

Stojí v koutě nepovšimnutá a slyší věci nevídané a neslýchané. Ta maminčina kouzelná trouba toho už vyslechla tolik, že ani nevím, kde začít. Ve 14 letech byla svědkem neúspěchu mé první lásky, kdy jsem seděla opřená v rohu a nešťastně vše mamce říkala. V 15 letech byla svědkem rozhodování a výběru mé střední školy, takřka nejdůležitější rozhodnutí, které ovlivní směrování mého života. Byla tam také, kdy jsem se starala o našeho umírajícího pejska, našeho chlupatého člena rodiny, který bude mít vždy v mém srdci své místo. Taky tam byla, když mi mamka v 18 letech sdělila, že budu mít sourozence. V 18 letech a sourozence? A teď je to můj malý velký bráška. A v neposlední řadě tam byla, když má životní láska byla žádat mého otce o ruku. Táta dojatý, přítel nervózní a já uplakaná. A o rok později byla i u požehnání rodičů snoubencům. A dnes? Dnes kolem té samé trouby běhá naše téměř 2 leté štěstí... A třeba i ta samá trouba ještě vydrží na nějaké další malé štěstíčko :)

Cerlada
2002
Sporák | Nečekaný opravář
Zobrazit víc

Nečekaný opravář / 2002

Můj krásný sporák MORA byl svědkem a účastníkem nečekaných milostných hrátek s kamarádem a opravářem pračky. Je to jako z „Bakalářů“. Bylo mi 30 a rozbila se mi pračka. Přišel můj kamarád, který opravoval pračky a dal se do opravy. Když skončil, sedli jsme si v kuchyni a otevřeli si víno, protože jsme se dlouho neviděli. Najednou jsem mezi řečí zjistila, že mi po stolem hladí koleno a bere mne za ruku. Nebyla jsem vůbec proti, celé to nějak příjemně vyplynulo. Dostali jsme na sebe chuť přímo v kuchyni. Začali jsme se líbat, stále jsem opřená zády ke sporáku. Pak kamarád zavřel víko sporáku, aby mne netlačily plotýnky, vyzvedl mne a posadil na sporák. Pak se stalo všechno, bylo to krásné, můj sporák byl němým spiklencem naší slasti. Když si na tuto historku vzpomenu, ještě po letech na sporák spiklenecky mrknu.

Karla K.
2003
Sporák | Hnědý knedlík
Zobrazit víc

Hnědý knedlík / 2003

Bylo mi dvacet let a s tehdejším přítelem jsem se stěhovala do pronajatého bytu. Vzhledem k tomu že v bytě byl původně již hodně starý a plně nefunkční sporák, majitelka bytu pořídila sporák nový - od značky Mora. Moje začátky "samostatného bydlení" se tedy odehrávaly kolem tohoto sporáku, který byl mimochodem v té nejkrásnější panelákové kuchyni, jakou jsem si dovedla představit. Ač už jsem měla dobrou kuchařskou praxi, najednou byla starost o vaření jen a jen v mé režii. Takže jsem mohla experimentovat a zkoušet vše co mě napadlo. Začala jsem zkoušet péct, v troubě Mora vznikly moje první buchty, koláčky, a také první vanilkové rohlíčky, které mimochodem patří mezi nezapomenutelné fiaska, protože jsem z trouby místo rohlíčků vytáhla "vanilkové placky". Další fiasko byly hnědé knedlíky, to jsme pozvali švagrovou na oběd, byla svíčková, bohužel jsem neodhadla množství těsta na knedlík (vařím je v páře). Šišky jsem udělala velké a tak se slepily a uprostřed zůstaly syrové, tak sem je nechala v páře déle. Voda se vyvařila a než jsem to zjistila, knedlíky už byly hnědé jako chleba. Od té doby se smějeme na téma "hnědý knedlík" a dávám si pozor, aby se toto již neopakovalo. Neúspěchy si člověk pamatuje vždycky nejlépe. Po čase jsme se s Ondrou rozešli, zůstala jsem v bytě sama. Bylo to hrozné, protože jsem najednou neměla pro koho vařit. Pekla jsem akorát buchty pro kolegy z práce. Po Vánocích jsem už byla zoufalá a dala si inzerát s titulkem "uvaříme spolu" nebo tak nějak na jednom serveru. Po několika dnech jsem tam našla kluka, se kterým jsem si rozuměla, nakonec k tomu vaření vážně došlo, domluvili jsme se, že uděláme palačinky. Pak už jsme zůstali spolu, odstěhovala jsem se k němu a do příběhu sporáku Mora přišel někdo nový, doufám že se mu vařilo také dobře jako mě. S přítelem jsem se po několika letech rozešla, nebylo to moc růžové období mého života. Ale věřím že v bytě s tou krásnou kuchyní se stále spokojeně vaří se značkou Mora.

Stickr88
2005
Sporák | Proklaté knoflíky
Zobrazit víc

Proklaté knoflíky / 2005

Když jsem vyměnila starý spotřebič Mora za nový, nemohla jsem si zvyknout na to, že knoflíky se otáčejí na opačnou stranu, než jsem byla zvyklá. Jednou jsme se s manželem vypravili na cestu vlakem a v tom jsem si vzpomněla, že mám na sporáku rýži a že knoflík jsem otočila, jak jsem byla zvyklá a tím jsem rýži nevypla, ale jen ztlumila plamen. Okamžitě jsem vystoupila a uháněla domů, rýže byla sice připálená, ale nedošlo k nejhoršímu, jen manžel cestoval sám.

Mechanik
2007
Trouba | Nesmrtelná trouba
Zobrazit víc

Nesmrtelná trouba / 2007

Moje vestavěná trouba Mora a mikrovlnka Mora by mohly vyrábět. Už nám dělají doma společnost skoro 11 let. Zažily s námi mnoho, první narození dcery Aničky. V mé krásce jsem ohřívala vodu a jídlo pro malou. Nezapomenu, když babička ohřívala dceři mrkvičku a malinko neohlídala délku a mrkvička byla všude. Když manžel vařil v mikrovlnce vajíčko - to byl také dobrý masakr… A já když jsem pekla v pekáči kuře a zespod se mi přiškvařil plastový talíř od dcery. Moje kamna byla celá růžová - neuvěřitelný smrad, ale vše jsme vyčistily a obě věci nám bez jakékoliv závady opravdu fungují skoro 11 let. A já děkuji Mora - skvělé dlouhotrvající výrobky, které opravdu vydržíííííí.

Lucipírek
2008
Sporák | Nečekaná žádost
Zobrazit víc

Nečekaná žádost / 2008

Plynový sporák mora sme mali doma snáď od nepamäti... Pred 10 rokmi po dlhých 10 rokoch vzťahu ma môj manžel - vtedy dlhoročný priateľ požiadal z ničoho nič pri zohrievaní večere práve na tomto sporáku o ruku... bolo to takto ja rozvedená z malými deťmi som už svadbu nechcela ani za nič a tak sme spolu z mužom šťastne žili bez papiera , keďže on ženatý nebol nikdy a môj najmladší syn vtedy prváčik moc túžil aby mal ockove priezvisko. Zrazu vraví ocino a kedy si maminu vezmeš za ženu, nech už mám tvoje priezvisko a muž na to sa otočil od hrnca. Došla som z práce premrznutá ,mokrá.... z lyžicou v ruke miesto kvetov ma požiadal o ruku... a malý zakričal áno.... a tak som rezignovala kývla hlavou áno... muž dozohrieval večeru a začali sa plány na svadbu... v auguste budeme maž 10 výročie svadby synovia sú už dospelý a naša láska je rovnako horúca ako to zohriate jedlo vtedy.

Labus
2009
Trouba | Inzerát na lásku
Zobrazit víc

Inzerát na lásku / 2009

Já jsem se díky troubě MORA seznámila s milým chlapíkem. Odpověděla jsem na FB na inzerát, že někdo prodává vestavěnou troubu MORA. Neměla jsem dost peněz a zařizovala jsem si kuchyň. Odpověděl mi nějaký Vláďa, že je volná a že mi jí klidně i přiveze. Když ji dovezl, tak mi jí rovnou i pomohl zapojit. Řekla jsem mu, že ho za to pozvu na večeři. Tak jsme si domluvili rande. Po asi 2-3 setkání se z něj vyklubal náruživý kuchař a pozval mě domů na steaky. Bylo to úžasné. Vařil jak šéfkuchař, bylo to moc dobré. Celý večer se navíc vyvinul tak nějak milostně a začali jsme spolu chodit. Takže mi trouba MORA přivedla pěkného milence a přítele.

MirandaPL
2010
Tyčový mixér | Den blbec
Zobrazit víc

Den blbec / 2010

Je to příběh jako každý jiný. Pro většinu lidí se může zdát jako něco běžného, ale pro mě má mnohem větší význam. Také znáte ty dny, kdy víte, že jste prostě vstali špatnou nohou? Začalo to v kuchyni, kdy jsem si ráno k snídani dělala koktejl tyčovým mixérem MORA. Samozřejmě jsem se celá polila – vystříklo to na mě a já se musela převléct. V práci jsem narazila do skleněných dveří a pokračovalo to dál. No, připadala jsem si jak v béčkové komedii. Tak jsem večer přišla domů úplně znavená a už jsem na nic neměla zaboha náladu. Ale přítel trval na svém – že i tak přijde a něco mi uvaří. Přišel, byl moc milý a snažil se mi zlepšit náladu po tom celém dni. Ať si prý sednu, že mi udělá večeři. Chtěla jsem mu pomoct, tak jsem šla za ním, a jak dojdu ke sporáku, vyprskne na mě olej a lehce mě opaří. To už mě dožralo, a tak jsem prohlásila, že se na to vykašlu a půjdu spát. Přítel, když mě viděl, tak mi řekl, že pro mě má překvapení, že mi to chtěl říct až u večeře, ale jak mě vidí, řekne mi to rovnou. Tak tam na mě najednou v té kuchyni vybalil, že nám koupil dvě letenky do Thajska a že pojedeme v létě cestovat na měsíc po Asii. Cesta, kterou jsem si vždycky přála! Nemohla jsem být šťastnější. I když to může vypadat jako nejhorší den, vždycky tam je aspoň jedna dobrá věc. A já ji mám ve svém příteli, který mi udělal takovou radost v kuchyni.

Asedita
2011
Sporák | Šlofík
Zobrazit víc

Šlofík / 2011

Ano, náš sporák MORA a manžel se zasloužil o celkovou generální rekonstrukci bytového jádra a kuchyně. Jak se chlap postaví ke kuchyňské lince, vznikne chaos a binec v lepším případě, v tom horším nám málem vyhořel byt. Shodou okolností jsem byla mimo byt a manžela napadlo že si upeče kus masa. Jenomže to by si nesměl po dobu pečení sednou na gauč...na kterém zákonitě upadá do tvrdého spánku i v sedě. Probudilo ho, když se dusil a po celém bytě bílo. Umakart za sporákem se už skoro roztékal, všude černo. O smradu ani nemluvě. A protože už byly zvěsti že se budou byty prodávat do osobního vlastnictví, padlo rozhodnutí o kompletní přestavbě. Tak se udělala pouze kosmetická úprava a po prodeji bytu to nastalo. Statik, projekt, stavební povolení a vznikla větší koupelna a pěkná rohová kuchyň s novými spotřebiči. A protože na Moru bylo vždy spolehnutí, tak vestavná trouba, varná deska, mikrovlnka a digestoř jsou jasně značky MORA. Krásný den všem.

Ohnivazenamagdalena
2012
Sporák | Noční výprava
Zobrazit víc

Noční výprava / 2012

Náš příběh se sporákem Mora byl v době, kdy malé byly 4 roky. Všichni jsme spaly a ona se rozhodla vzít si obrovský kastrol, nasypala tam mouku, strouhánku, kokos, granko, úplně vše sypké co viděla s vodou. Teď ty stopy po podlaze, než se správně strefila do kastrolu. Dělala to v noci a potom padla v kuchyni na židli. Naštěstí sporák si zapnout nedokázala. Po probuzení jsme opravdu všichni omdlely, jak byl špinavý sporák a ta spoušť ještě na zemi a ona v tom binci usnula. Ale jako dost nás s tím pobavila. A drhli jsme sporák pěkně dlouho. Od té doby jsme ji nakázaly, že na sporáku vaří pouze máma a dostala kuchyňku :).

Nikolka13
2013
Sporák | Nevzdám se ho
Zobrazit víc

Nevzdám se ho / 2013

Já a MORA: Můj příběh se stal 30. 12. 2013. Ačkoli byla zima, měli jsme na tento den domluvené zedníky (na srovnání betonu v kotelně). Bylo dopoledne kolem desáté hodiny. Než zedníci začali s prací, šla jsem uvařit kávu. Už ráno jsem cítila takovou zvláštní nevolnost, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. V okamžiku, kdy jsem šla nalévat vodu z varné konvice do hrníčků, udělalo se mi hodně špatně. Na čele jsem měla krůpěje potu, cítila jsem tíživou bolest na hrudníku, nemohla jsem dýchat a strašně se mi klepaly ruce. Dokonce i tu vařící vodu jsem rozlila, protože jsem nebyla schopna ji nalít do hrníčků. Když přišla matka a řekla jsem jí, co mi je, okamžitě vzala auto a jeli jsme na internu. Zůstala jsem 14 dní na JIPce. Během té doby, se mi totéž ještě 2x opakovalo. Sama doktorka nechápala, z čeho to může být. Jsem nekuřačka, zdravě se stravuju, vážila jsem v té době 64 kg a přesto tohle? Diagnóza: ischemická choroba srdeční, která naštěstí neskončila infarktem. Ten den mi naměřili tlak 200/120, bylo mi opravdu ouvej. Tomuto mému kolapsu byl přítomen můj stařičký plynový sporák MORA ESPER. Stejně tak, jako byl se mnou po celou dobu manželství, které se moc nevyvedlo, byl se mnou i v okamžiku, kdy jsem oznámila svému muži, že požádám o rozvod a pak vlastně i u tohoto mého srdečního kolapsu. Po rozvodu následovalo všechno to, co zapříčinilo můj kolaps. Můj bývalý muž se moc k práci na starším domku neměl a po rozvodu jsem si myslela, že to, co jsme tu nestihli opravit a předělat za těch 7 let (protože se mu to do toho vůbec nechtělo), musela jsem já zvládnout za 2 měsíce. Začala jsem tedy dvorem, vybouchat a vyvézt 14 tun suti, navézt písek, zámkovou dlažbu a tak dál. Ostatní už bylo na zedníkovi, ale co jsem mohla, udělala jsem si sama. Tyhle chlapské práce mě totiž baví mnohem víc, než stát u plotny a vařit. Jenže, jak mi pak řekl doktor, ženské tělo na tohle prostě není stavěné. Člověk si myslí, že je mu fajn, že všechno zvládne, ale tělo pak najednou řekne „dost“ a zkolabuje. A já, ve svých 40 letech, jsem na to málem doplatila. Už doživotně budu brát šestery léky, pravidelně chodím na kardiologii a jsem pod kontrolou.…. A ač nerada, vzdala jsem se chlapských prací a raději se věnuji vaření, pečení, praní a všemu, co má správná ženská doma dělat. Mám dvě dospělé dcery, které mě budou ještě potřebovat, těším se na vnoučata, tak proč se honit a štvát? Abych se toho všeho nedočkala? Kdepak, už se na to dívám jinak, poučila jsem se z toho. Sporák MORA ESPER jsme si kupovali v roce 1996, krátce po svatbě. A jak už jsem psala, věrně sloužil po celou dobu manželství, v kuchyni jsem svému muži řekla o rozvodu a vlastně u tohoto sporáku jsem pak i zkolabovala. Vím, není už moc moderní a já už několikrát váhala, zda ho nevyměnit za jiný s nerezovým designem, ale pak jsem si řekla: “Proč??“, když mi tak věrně slouží už přes 20 let, proč se ho vzdávat? Ještě toho spolu zažijeme, pevně tomu věřím.

Jannis
2014
Sporák | Spálený test
Zobrazit víc

Spálený test / 2014

Můj příběh se odehrál před 3,5 roky, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Udělala jsem si klasický test a radostí jsem skákala, když se objevily vytoužené dvě čárky. Test jsem položila na kuchyňskou linku vedle sporáku Mora, kde se vařila polévka pro manžela, který měl každou chvíli dorazit z práce na oběd. Já si sedla k počítači a hledala jsem nějakou úžasnou inspiraci, jak bych mu radostnou zprávu oznámila, nějaký text či něco zajímavého. Když mě z badání vyrušil zápach pálicího se papíru a plastu. No test na papírovém tácku byl asi blízko sporáku, než jsem došla ke sporáku, už to celkem solidně doutnalo a hořelo. Naštěstí se mi to podařilo uhasit, zrovna manžel vcházel do dveří, ptal se co jsem spálila za oběd :D. Začala jsem mu to vyprávět a ukázala mu kousek spáleného papíru a plastu, strašné se začal smát a zároveň měl radost, z toho škvrněte v bříšku :)

Rmaci
2014
Sporák | Jak nám to uteklo
Zobrazit víc

Jak nám to uteklo / 2014

Máme doma kombinovaný sporák MORA 2170, hnědý, takže dobré retro. Po nastěhování do nového bytu nám tam zůstal a my si ho nechali, jakože "do začátku dobrý" (začátek už trvá 4 roky). Celou dobu jsme s ním nedělali nic, běžně jej používali, a jednoho dne nám domovník oznámil kontrolu plynaře. Pan plynař tedy přišel, pak vytáhl to své udělátko, jestli nikde nic neuniká - a ono ano - celých 7 měsíců co jsme žili s morou, z ní unikal zezadu plyn a prý ne málo, no nějaký šikula si na zapojování dal asi záležet. Jinak ale sporák otravný není, funguje fakt dobře, na to, že je v letech! :) Další historka - rozhodla jsem se udělat generální úklid, tj. vydrhnout troubu, rošt, vyndat "čudlíky", umýt zezedu, zboku, všude, prostě aby se blýskl jako nový. Tak jsem drhla - bohužel tak zevrubně, že jsem smyla ukazatel pečení. Ano, nějaký čas jsme měli jídlo upečené buď hodně zezdola, zatímco vrch ne a naopak :) :).

Jancas.s
2014
Sporák | Kluk z menzy
Zobrazit víc

Kluk z menzy / 2014

Příběh, který si vyslechl náš sporák od MORA, je trochu jako červená knihovna. Vždy jsem měla ráda románky, které se odehrávaly na různých místech světa. Mé oblíbené měli vždy jeden společný rys - hlavní postavy se náhodou potkaly. Jenže mě čekání na náhodné setkání nebavilo. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet seznamku. Vybrala jsem si jednoho kluka a šla s ním na rande. Zdál se mi jako z jiného století. Mluvil o historii a byl to takový gentleman jako ve starých filmech. Celá schůzka byla fajn, ale necítila jsem motýlky v břiše, o kterých se v knížkách píše. Když jsem přišla domů a v kuchyni vyprávěla svojí mamce, jak to večer probíhalo, tak se mamce kluk z vyprávění moc líbil. Ale něco mu chybělo. Jenže to nadšené mamce nevysvětlíte. Další den jsem šla do školy. Byl to můj druhý týden v kůži vysokoškolačky. V době obědů jsem se oddělila od kamarádů a šla oběd na oběd sama. Sedla jsem si v menze k volnému stolu a po chvíli si ke mně přisedlo pár kluků. Nejdříve jsem si jich nevšímala, ale za chvilku se na mě jeden z nich otočil a zeptal se, jestli bych si s ním nechtěla jít někdy zatancovat. Přitom se krásně usmál. Vyměnili jsme si čísla a já v trvajícím údivu odešla zpět do školy. Ozval se hned za hodinu a zval mě druhý den ven. S nadšením jsem souhlasila. Po příchodu domů následovalo vyprávění, jak bylo ve škole. S radostí jsem se svěřila s náhodným seznámením v menze. Mamce se to moc nelíbilo - pořád mi předhazovala úžasného historika ze včerejška, protože „většina gentlemanů už vymřela“. Ale já se nedala a další den šla na rande s klukem z menzy. To byl rozdíl! Byla s ním opravdu zábava, krásně se usmíval a k mému údivu byl ve stoje o hlavu vyšší. Skoro jako jeden z hrdinů románu. Teď teprve jsem zjistila, co jsou to ti motýlci. Dnes jsme spolu už skoro 4 roky. V současnosti naše MORA pravidelně slýchá, jak je dobře, že jsem si vybrala toho kluka z menzy, jak je hodný a má mě rád. A já jsem opravdu ráda, že naše MORA neumí mluvit, aby mu to všechno vyslepičila. :)

Adronica
2017
Sporák | Procitnutí
Zobrazit víc

Procitnutí / 2017

Elektroplynový sporák zn. Mora 2275 mám v kuchyni již od 13. 7. 2000. Kolik hádek a usmiřování již zažil? Kolik koláčů, buchet a ostatních jídel uvařil? 26. 9.2014 zprávu o narození vnučky, 17. 9. 2016 narození vnuka, 1. 9. 2017 narození druhé vnučky. Pak jeden telefonát na začátku listopadu 2017, kdy jsem smažila květák. Volal syn: „Mami, už toho mám právě dost. Tvé problémy s alkoholem už jsou do nebe volající. Chceme Ti pomoci, musíš na léčení.“ Já nestačila zírat, jen jsem ze sebe vyhrkla, že to mám „pod kontrolou“. Ale ve skutečnosti to nebyla pravda. Zamyslela jsem se nad sebou. Nejsem přece takový břídil, musím nad tímto ďáblem přece zvítězit. Myšlenky na skleničku vína nebo piva mi na mysl přicházela denně. Nakonec to dobře dopadlo. Od tohoto telefonátu uplynuly již tři měsíce. Překonala jsem sama sebe? Nevím, zvládám to dobře. Doufám, že po roce budu moci z kuchyně zavolat synovi, že jsem zvítězila sama nad sebou.

Libuno
2017
Sporák | Plánovaná výhra
Zobrazit víc

Plánovaná výhra / 2017

Již několik let se marně snažím přemluvit svého staromilecky založeného přítele k přestavbě naší bezmála 25let staré kuchyně. Usilovně jsem přemýšlela, co by ho přimělo změnit názor začít o rekonstrukci alespoň uvažovat, a nápady nepřicházely. Když jsem si již živě představovala, jak ještě v důchodu každý druhý rok nalepuji na dřevěné police skříněk mé dávno vysloužilé kuchyňské linky omyvatelný papír, objevila se v internetovém magazínu ŽENA- IN Velká vánoční soutěž, kde byla jednou z hlavních výher Vestavná multifunkční trouba VT 778 AB MORA. Najednou mi svitla jiskřička naděje, poctivě jsem plnila úkoly a sbírala vločky, abych je pak všechny vsadila na šanci vyhrát tuto krásnou cenu. I když jsem byla přesvědčená, že takové štěstí mít nemůžu, očekávala jsem s napětím článek s vyhlášením výherců. Věřte – nevěřte, já tu úžasnou troubu vyhrála. A jak to celé dopadlo? Poté, co se přítel vzpamatoval z údivu (jako skeptik by v žádném případě nevěřil, že můžu vyhrát něco víc než knihu či vstupenky na cokoli), uznal, že pádnější argument už dostat nemůže a odkráčel i s metrem do kuchyně. Co dodat, k mé obrovské radosti se bude v létě přestavovat a jak přítel ještě dodal: aby nám to pěkně ladilo, je už o značce dalších spotřebičů rozhodnuto.

Marketa2644
Bezplatná zákaznická linka
800 105 505
Každý pracovní den 8.00 - 16.00 h
Hledáte svého nejbližšího prodejce nebo naši značkovou prodejnu?

Zobrazit mapu