MORA spotřebiče jsou spoustu let součástí vašich příběhů – vážných, úsměvných i radostných, partnerských i rodinných. Jsou prostě plné života. Díky vám jsme získali mnoho krásných příběhů se značkou MORA od různých generací. Máme z toho velkou radost a chceme je sdílet s vámi. Ty nejkrásnější příběhy vám bez jakýchkoliv úprav představujeme na této stránce.
Krém, kam se podíváš / 1972
Tak to si pamatuji přesně. Bylo mi v té době asi šest nebo sedm let, byla jsem u babičky a dědy na prázdninách a chtěla babičce pomáhat s pečením. Babička mi dala ruční mixér MORA s tím, že mám vyšlehat krém. Ona že zatím zajde přiložit a hned se vrátí. Držela jsem mixér poprvé, mamince jsem nikdy jako mladší ze dvou holek nepomáhala. Zapnula jsem ho na tu nejvyšší rychlost a krém byl všude. Na mém obličeji, bílém tričku s jahodou, na lince, sporáku, na zdi i na zemi. V tu chvíli jsem zpanikařila, nevěděla jsem najednou, jak to vypnout, a jen ho držela ve vzduchu jako opařená. Když přišla babička, se smíchem ho vypnula a ochutnala prstem krém z mé tváře. Zeptala se, co jsem vyváděla, a mě nenapadlo nic jiného než: „Normálně jsem ho takhle dala a takhle zapnula, koukej!“ Ještě dlouhá léta, a i v dospělosti, mi to babička připomínala.
Den blbec / 2010
Je to příběh jako každý jiný. Pro většinu lidí se může zdát jako něco běžného, ale pro mě má mnohem větší význam. Také znáte ty dny, kdy víte, že jste prostě vstali špatnou nohou? Začalo to v kuchyni, kdy jsem si ráno k snídani dělala koktejl tyčovým mixérem MORA. Samozřejmě jsem se celá polila – vystříklo to na mě a já se musela převléct. V práci jsem narazila do skleněných dveří a pokračovalo to dál. No, připadala jsem si jak v béčkové komedii. Tak jsem večer přišla domů úplně znavená a už jsem na nic neměla zaboha náladu. Ale přítel trval na svém – že i tak přijde a něco mi uvaří. Přišel, byl moc milý a snažil se mi zlepšit náladu po tom celém dni. Ať si prý sednu, že mi udělá večeři. Chtěla jsem mu pomoct, tak jsem šla za ním, a jak dojdu ke sporáku, vyprskne na mě olej a lehce mě opaří. To už mě dožralo, a tak jsem prohlásila, že se na to vykašlu a půjdu spát. Přítel, když mě viděl, tak mi řekl, že pro mě má překvapení, že mi to chtěl říct až u večeře, ale jak mě vidí, řekne mi to rovnou. Tak tam na mě najednou v té kuchyni vybalil, že nám koupil dvě letenky do Thajska a že pojedeme v létě cestovat na měsíc po Asii. Cesta, kterou jsem si vždycky přála! Nemohla jsem být šťastnější. I když to může vypadat jako nejhorší den, vždycky tam je aspoň jedna dobrá věc. A já ji mám ve svém příteli, který mi udělal takovou radost v kuchyni.
