Mám takový menší úsměvný příběh přímo s plynovou varnou deskou MORA. V 90. letech šly do módy friťáky. Všichni jsme se těšili na extra mastné, ale hlavně domácí hranolky. Mamka s velkým elánem nový friťák přivezla, nalila do něj asi tunu oleje, postavila ho na plotnu a při čekání, až se rozehřeje olej, šla sebrat prádlo. Já ležela u televize a koukala (určitě) na Beverly Hills. Najednou jsem ucítila zápach páleného plastu. Zavolala jsem na mamku a běžely jsme do kuchyně. Na plotně se friťák doslova roztékal. Mamka totiž omylem nezapnula friťák, ale plotýnku, na kterou ho postavila. Takže bylo po friťáku a málem i po plotýnce. Že to byla značka MORA, vím proto, že jsme z desky pak na střídačku odrbávaly rozteklou barvu a plast, který stekl přes logo a natekl mezi černostříbrné knoflíky.

Vlastníme s manželem vestavnou troubu a varnou desku MORA. Řeknu vám, ta už zažila – poškrábaná, pomlácená, ale to není všechno. Asi třetím rokem vyrábím domácí svíčky z palmového vosku. Nejdříve je vždycky potřeba na plotně rozehřát vosk – musí se hlídat, jinak se při 150 °C začne nebezpečně zahřívat, doutnat a může pak začít hořet. Jednou jsem si tak dělala svíčky, rozehřívám vosk a v tom mi někdo napíše na počítač... Sednu si do obýváku a odepisuji (ano, úplně jsem zapomněla, co jsem předtím vůbec dělala). Asi po deseti minutách říká manžel: „Ty… tady něco smrdí!“ A já: „Hmmm… “ Za chvilku se situace opakuje: „Tady se něco pálí, tady něco safra hoříííííííííííí!“ A už manžel letěl a hořící hrnec se snažil uhasit – dobrovolný hasič zase v akci. Dým
v celém bytě, prasklé dva talířky (při snaze udusit oheň) a samozřejmě jsem si vyslechla, co mi patřilo. Od té doby si dávám hooodně pozor (stačila ještě chvilka a stala by se opravdová katastrofa)
a neodcházím. No, to ovšem taky nepomáhá… Naposledy jsem vylila celý hrnec modrého vosku na varnou desku a její okolí, škrábání bylo opravdu dlouhé... Kdyby mohly spotřebiče MORA mluvit, určitě by se od nás chtěly odstěhovat.