Calta, štrucla, pletenice, štědrovka. I tak se v různých koutech naší země říká pochoutce, která má na vánočním stole zcela výsadní postavení. A podle ročního období, se kterým je nerozlučně spjata, dostala i své jméno: vánočka. Ta pravá se plete z devíti pramenů. Věděli jste, že do každého z pramenů se vplétá i skryté poselství? A že vánočka sama ukrývá ještě mnoho jiných tajů? Poodhalme spolu s blogerkou Live With Anny i tajemství přípravy této královny sladkého pečiva. Odměnou vám bude chutná, nadýchaná a dokonale upečená vánočka, kterou ohromíte své blízké.
Vánočka patří na náš vánoční stůl už od 14. století – tehdy ještě nebyla pletená a jmenovala se calta. O dvě století později už měla známý tvar, vzniklý proplétáním pramenů kynutého těsta. Mělo to ale háček – byla výsadou pekařského cechu; jedině pekaři mohli péci tu opravdovou, pletenou z devíti (i více) copů. Doma si směli lidé pletenou vánočku sami připravovat až od 18. století.
Vánoček se peklo tolik, kolik měla členů včetně čeládky a pak ještě jedna největší na štědrovečerní stůl, aby se v novém roce urodilo. Starým zvykem bylo do této štědrovečerní vánočky zapéct minci: kdo ji při krájení našel, tomu měla přinést štěstí.
Ta pravá vánočka se plete z devíti pramenů. Čtyři spodní představují zemi, slunce, vodu a vzduch. Prostřední tři prameny propojuji rozum, cit a vůli. A vrchní dva symbolizují vědění a lásku.
Upéci dobrou a chutnou vánočku, která se v troubě nerozuteče do stran, a bude upečená opravdu rovnoměrně do zlato-červena není jen tak. Není to totiž jen věc dobrého receptu. Zkušenost a dobré rady jsou v tomto případě nad zlato.
Všechny přísady musejí mít kvůli správnému kynutí stejnou pokojovou teplotu – hlavně vejce, kvasnice a mouka.
Chcete si vánočku upéct doma? Zde najdete ten nejlepší recept na vánočku z 9 pramenů krok za krokem!